Ukrajina

Moje první zkušenost s Ukrajinou nezačala dobře. Udělalo se mi ječné zrno a při každém mrknutí mi dráždilo oko. Malá, ale zákeřná nepříjemnost. Když si k tomu přičtete běhavku z mastné pizzy a spousty podivných čokolád, nálada je tatam.

Ale za to Kiyv nemůže, a určitě mu dám ještě šanci. Pořád se učím. Například že na letišti si musím stoupnout do frontičky hned vedle Ukrajinců. Je nejrychlejší. Zatímco já si vybral nějakého idiota, který buzeroval a fronta nepostupovala vůbec. Nakonec jsem si vystál jinou.
Nebo že zatímco taxi od hotelu stojí 100 hřiven, do hotelu jen 25. Doprava je tu poněkud divoká. Řidič využíval všechny pruhy, včetně tramvajového pásu a občas i pruhy v protisměru. V případě kolony ji celou objel, na křižovatce se před ní vmáčknul, sešlápnul plyn k podlaze a prudce vyrazil. Nám pustil na plný pecky DVD Deff Lepard, asi abysme se nebáli. Ale prý to není ještě nic proti Moskvě.

Jinak je město plné kontrastů – stojí tu vedle sebe staré žiguli, lady a volhy, a na druhé straně luxusní mercedesy, audi a lexusy. Baráky jsou většinou staré a ošklivé, ale na druhé straně je celé město rozkopané a staví se tu o sto šest.

V Kijevě jsem ochutnal Lvivske. Nic zvláštního, ale potěší. A nedoporučuje se zde platit kartou, skimujou.