Bělorusko

Po cestě do Minsku se mi poprvé udělalo v letadle regulérně zle. Zrovna servírovali večeři, když začali drobné, ale nepříjemné turbulence. Nejdřív jsem přestal jíst, pak komunikovat, pak jsem zezelenal a začal se potit. Větrání jsem pustil naplno, ale nic nepomáhalo. Letmo jsem kouknul na hodinky, jak dlouho to ještě musím snést .. a byli jsem zrovna v půlce. Začal jsem hledat pytlík, no nakonec jsem to udržel.

Na letišti jsme vystoupili na betonovou plochu a hned za zády nám stál policista pohraniční stráže. Procedura kontroly pasu byla velmi formální, ale docela rychlá.
Bohužel v Minsku jsem nepořídil žádné obrázky. Byl jsem tak konsternován realitou, že jsem zapomněl fotit. Minsk je moc hezké město nevím jak to dělají, ale nedá se to srovnat s osou Moskva, Kijev, Bukurešť. Budovy jsou udržované, všude čisto..

Hotel mě zklamal. Nejsem rozmazlenej, takže jsem se z toho nehroutil, ale všechno bylo „jako luxusní“. Přitom to padalo ze zdi, v koupelně byla špína, na pokoji nebyla voda k pití a tak.
„Vašku, dej mu flašku“ – na odchodu jsem nafasoval balíček. Skrýval „březovou vodku“ s opravdovým extraktem z břízy, bonboniéru a knihu o běloruském výtvarném umění.

Na letišti jsem se nějakým podivným trikem propašoval do salónku ‚business class‘ a ochutnal skoromístní pivo. No nebylo běloruské, jen ruské. Baltika získává jen průměrné tři body.

V televizi běžely zprávy a zrovna ukazovali drastickou scénu, kterak polapili špióna s vojenským know-how. Chudák, dostal sedm let. Konstatoval jsem, že je čas vypadnout. Opět pochod přes betonovou runway k letadlu, a již mnohem příjemnější cesta domů.