Počítadlo, odpočítávající počet dní do odjezdu se překlopilo na nulu. Den před odjezdem jsem začal být nervózní, pobíhat po bytě a snášet věci na hromádky. Hromádky jsem vyrobil tři. Protože budu odjíždět značně rozespalý, rozhodl jsem se je nanosit do auta ještě večer. Ale někde hluboko v tašce zůstal pilule na spaní. Při jejich hledání jsem si rozřízl prst.
Ráno jsem se vykutal z postele, sbalil nové hromádky, naložil se do auta a vyrazil směr Vídeň! Nádrž byla z půlky prázdná, tak jsem ještě zajel k pumpě a .. zkropil si nohy naftou.
Asi po 120km mě přepadnul hrozný hlad. Bylo před sedmou hodinu a všechno většinou zavřené. Zastavil jsem až v zatáčce u občerstvení Ham Ham. Objednal jsem si kafe a štrůdl. V zápětí jsem si opařil jazyk a kousnul se do tváře.
To je znamení. Znamení šťastného začátku.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Tvůj první blog mi připomněl dětství, když jsem chodila s tatínkem do kina Ponrepo na grotesky s Laurelem a Hardym.
On se smál až mu tekly slzy, ale v tvém případě by určitě řekl: "Ježížmarjá, no to je hrozný".
A litoval by tě. Já tě nelituju, protože v tobě vidím skrytého komika, který na sebe s kamennou tváří lije horkou kávu, polévá se naftou a řeže se do prstu.
Nelituju tě, protože už se ti to dávno zahojilo a nebolí tě to a protože ty sám si z toho děláš legraci.
Nemohl by sis zase něco někam vylít?
Káča
Máš pravdu, už sem se zahojil. Ani nafta na semišových botách není tolik vidět.
Jak často jste chodili do Ponrepa? Ptám se jen abych svoje děti nešidil..
Vídeňák
Ty svoje děti určitě nešidíš.
S dědou jsme moc často do kina nechodili, ale když už jsme šli, stálo to za to. Vždycky bylo ve hvězdách, jestli ho tam neskolí infarkt, jak se smál.
Když jsme byli malé, vzal nás tak 2x do roka, ale musel to být film podle jeho gusta. Například "Zpívání v dešti" nebo jakékoliv grotesky, nebo kreslené pohádky od Disneyho. To ustál a babička zatím mohla udělat oběd. Taky jsme chodili na nedělní vycházky. Musely jsme mít bílé punčocháče, baloňák, na hlavě baret a tvářit se svátečně. Jiný pocit z těch procházek nemám. Oni prostě lidi dřív chodili víc na procházky (samozřejmě v neděli, protože v sobotu se dělalo a chodilo do školy).
Okomentovat