Kanada

Při návratu z Budapešti jsem se nabídl, že se stavím v kanceláři pro dárky pro kanaďany. Což byla jedna malá taška plná bonboniér a druhý obří vak plný knih, který mohl mít tak patnáct kilo. Takže „mohl by si prosím tě vyzvednout krabici s dárky“ ve finále znamenalo táhnout tuhle mrchu do metra, do autobusu, domů, spolu s mojí bagáží do taxi, na letiště, tam to nechat zabalit a podat..
Poprvé jsem letěl business třídou a je to fakt pohoda. Spousta místa, polohovatelné křeslo, muzika, video, alkohol a hlavně mnohochodové menu jako v prvotřídní restauraci.

Toronto je svým způsobem nejkrásnější město, které jsem zatím viděl. Nejsou tam žádné zvláštní pamětihodnosti a taky nemá budovy a mosty staré několik set let jako Praha (takže Praha je určitě nejkrásnější). Ale je velice čisté (platí za to prý velké peníze), velice moderní, a takové pravoúhlé jako třeba New York. Stejně tak je centrum plné mrakodrapů. Co je ovšem nejzajímavější je, že je celé poddolované. Můžete si to představit jako kdyby třeba podzemní prostory na Můstku (ještě než se vleze do metra) byly propojené s těmi na Muzeu. Jenže v Torontu je to 60km pasáží! Jsou plné obchodů, restaurací a různých služeb. Sem tam je vchod do metra, sem tam východ do přízemí některého z mrakodrapů.

Navštívili jsme nejvyšší budovu - CN Tower, na které je vysílač. Je to půl kilometru nad zemí. Takže super výhled, ale na té skleněné podlaze jsem z toho měl docela vítr. Byli jsme v pár restauracích. Je to hodně americký styl, stejně jako třeba hotel.

No a nemůžu zapomenout na pivo. Kanadská piva nejsou z nejlepších. A to jsem jich zkusil hodně. Takže určitě nebrat Blue Light. Úniková varianta je Kieth´s.