Jak se běhá ve Vídni

Poslední zářijovou sobotu jsem běžel desítku v rámci pražského Mattoni Night Grand Prix. Šlo to dost ztuha, protože co sem ve Vídni, zanedbávám přípravu. Ale co já - moje milovaná teta to celý uběhla!

Takže jak se běhá ve Vídni? Poprvné jsem byl ve Vídni v březnu a to asi čtyři dny. Takže jsem si vzal běžeckou výbavičku a šel se proběhnout podél dunajského kanálu. Je tam pěkný chodníček a cyklostezka a potkal jsem řadu běžců.
V srpnu, když jsem se zabydlel na hotelu jsem obíhal rezidenční oblast 19. bezirku a hledal bydlení. Dva v jednom.To je docela příjemný, protože za poměrně krátký čas člověk obhlídne kus města.

Podruhé jsem hledal delší trasu a běžel jsem ke kraji Vídně skrz Penzing. Vybral jsem si takový kopeček, Himmelstrasse se ta ulice jmenovala. Ten název mě měl varovat. Z kopečku se vyklubal kopec. Běh jsem střídal schůzí. Za každým horizontem se objevilo další stoupání. Chůzi jsem střídal s během. Ta ulice snad vede do nebe! V půlce (čert ví jestli to byla půlka) jsem odstoupil sbíhal vinicemi zpátky do Vídně. Je tam nádherná vyhlídka na celé město a v dálce jsou i hory.

O týden později jsem vyzval Himmelstrasse na souboj ještě jednou, a dostal se zhruba do tří čtvrtin. To bylo minulý týden, no a pak se běžela desítka. Takže další trasy teprve čekají na prozkoumání, ale už jsem napojený na běžce tady v práci, takže nemám obavy, že by nebylo kam běžet.

Dunaj z cyklostezky