Rumunsko

Na konci října jsem dostal příležitost podívat se do Bukurešti. Naneštěstí po Polsku, kde jsem dost silně nastydnul. Poláci pro nás totiž přípravili vyhlídkovou jízdu autobusem po památkách Varšavy. Pravda, není jich tam moc, ale oni si nějaké dostavěli. No a uprostřed cesty ve vyhřátém autobuse, nás průvodkyně překvapila že zbytek cesty do restaurace půjdeme pěšky novým-starým centrem. Asi půl hodinky. No a venku bylo asi pět stupňů a já nebyl moc oblečený.

Víkend před Bukureští jsem strávil v posteli. Přičemž žena mě ještě různě vysílala tu do Ikei, tu vyvrtat nějaké díry do stropu.. V neděli jsem vstal, umyl se a odletěl do Rumunska. Rýmička jak prasátko, nějaký ten kašlíček. Po příletu na hotel jsem rovnou znova zalez do postele. Takže jsem neměl ani chuť ochutnávat zdejší PIVA! (V letadle byl k dispozici Ursus.)

Druhý den jsem se musel vzchopit a absolvovat nalejvárnu v officu. Celý den jsem srkal jeden čaj za druhým. Večer jsem se po večeři v hotelu opět uchýlil rovnou do postele. Večeře nebyla špatná, ale obsluha byla doslova ŠNEČÍ! Nedá mi vzpomenout si na Varšavský Sheraton, který na mě zatím udělal naprosto nejlepší dojem.

V televizi byl k dispozici Discovery channel, a co bylo dobrý, že oni všechno titulkují. Takže vysílali v angličtině a mohl jsem to i poslouchat. Dávali dokument o tom, jak operovali nějaké ženské největší tumor na světě.. Lahůdka před spaním.

Jinak Bukurešť na mě udělala velice dobrý dojem. Není to žádný divoký východ jako Moskva nebo Kijev. Už tam nejezdí koňské povozy. Je to civilizovaná, rychle se rozvíjející metropole. Ve městě je vidět přítomnost všech významných zahraničních nadnárodních korporací. Všude se staví. V souvislosti s tímto boomem dochází také k zácpám v dopravě. Začínají brzy ráno a končí pozdě večer. A jsou ultimátní, ale pořád – jak už jsem říkal – není to Kijev.

Po dvou dnech jsem nastoupil cestu zpět. V lékárně jsem si ještě zakoupil nosní kapky. Při první cestě letadlem jsem totiž dost trpěl při klesání. Jak se měnil tlak a já měl neprůchozí nos, musel jsem vyrovnávat tlak jak potápěč. Takže při zpáteční cestě jsem si nastříkal do nosu kapky. Začali jsme klesat a najednou z ničeho nic prudká bolest v hlavě nad pravým okem. Myslel jsem že nadešla moje poslední chvilka. Praskla mi tepna v mozku a chrlí tam krev na všechny strany! Mastnou ruku jsem si připlácnul na brýle, takže jsem přestal i vidět. Čekal jsem trpělivě, ale konec nepřicházel. Bolest byla dost intenzívní, ale nemohl jsem si nijak pomoct. Pak mi došlo, že to bude ta rýma. Jak tlak začal klesat, vzduch v komůrce nad okem se začal rozpínat a tlačil mi rýmu do oka. No nakonec jsem to nějak přežil, zalehli mi uši a přestal jsem i slyšet.