Las Vegas

Cesta do Vegas trvá cca 20 hodin, což je neuvěřitelná nuda, k nepřežití. A nevytrhne ji ani Mr. Bean na prázdninách. Na konci cesty mělo být poznání jak vypadá americký jihozápad. Tři dny jsem se vzpamatovával z časového kolapsu.

Vegas je umělé město uprostřed pouště, plné nesmyslných atrakcí, která lákají lidi k nepochopitelnému zahazování peněz. Město vzniklo uprostřed pouště na cestě ze severu na jih, na železniční zastávce, kde se přepřehali koně. V době ekonomické krize si zdejší mafiání pod záminkou podpory ekonomického rozvoje zlegalizovali hazardní hry a město začalo vzkvétat. A vzkvétá dodnes – všechny známky svědčí o tom, že business jede dobře.

Skládá se zhruba ze dvou částí – Strip, ulice plná kasin, a zbytek města kde bydlí lidé, kteří podporují a pracují pro kasina. Najdete tu Benátky, které jsou opravdovější, dokonalejší a čistší než původní Benátky. Pyramidu, která je pyramidovější, New York, Paříž a tak dál. Všude je neuvěřitelné množství výherních automatů – stovky, proložené stoly s ruletou, kartami a kostkami. Stropy lemují stovky kamer, všude se pohybují členové ochranky a někde vzadu zlegalizovaní mafiáni, dnes úspěšní podnikatelé inkasují astronomické příjmy. Vpředu pak zoufalí američané (a pobavení turisté), kteří dokáží zírat do obrazovky automatu dvacet čtyři hodin, dokud neutratí poslední jedník.

Fakt se tam obtížně orientuje, protože je tam za a) přítmí, za b) není přes automaty vidět, za c) východy nejsou značené. Takže se mi tam z toho zvedal žaludek a nijak zvlášť mi ani nepomohl přítel Jack Daniels.

Třetí den jsme z toho utekli a jeli na výlet na Grand Canyon. Krajina je tu naprosto zoufalá. Poušť, všude jenom kamení a sem tam do toho malá osada malých dřevěných budek nebo karavanů, ve kterých žijí lidé! Nechápu kdo a jak tam může přežívat.


Indiánům jsem zaplatil padesát dolarů za to, že mohu vstoupit na jejich posvátné území. Dalších třicet dolarů jsem zaplatil za to, že jsem se mohl projít po visuté skleněné lávce na kaňonem. Nachystali si nás do řady, čekali jsme za oponou a k tomu do hluku elektrocentrál hrála reprodukovaná indiánská muzika. Opona se otvírá, vstupuju na lávku a krajina je ohromující. Něco jako Krkonoše, ale naopak – díra do země. Přestal jsem vnímat okolí, souzněl jsem s odkazem generací indiánských předků. Rezonoval jsem v harmonii s přírodou. Tao. Vegas budiž američanům odpuštěno.

Zbytek už jen stručně:
- počasí – úžasný, není tu mráček, 25 stupňů, projížděli jsme se kabrioletem Mustang
- hotely – špatný, tmavý, přikrývka minus, koupelna minus, minibar chybí, vybavení minus
- letadla – špatný, zatímco v Evropě se z toho ještě pořád snaží udělat zážitek, tady je to jak jízda autobusem, ale dostanete krekr s taveňákem
- security – špatný, dvě hodiny jsem postupoval husím pochodem přeplněným letištěm a chybělo deset minut aby mi uletělo letadlo
- jídlo – minus, umí jen hamburgery, sendviče a za steak co sem dostal by měl někdo dostat po držce.

Fat Tire

Pivo – minus. Sjeli jsme pivní lístek od shora dolů. Budweiser se nakonec jevil jako úniková varianta (3 body). Bud Lite (1), Miller Lite (1, vrátil jsem ho), Fat tire (1), New Castle (1) a Guinesse jsem přeskočil.
Celkově jsem hodně zklamaný z města a doufám, že už sem nebudu nikdy muset. Dojem z výletu zachránila příroda indiánské rezervace.